Božský bojovník

Zjevení Panny Marie v Caravaggiu

26. května 1432, Caravaggio, Bergamo, Itálie

Zjevení a jeho zpráva

Bože bohatý na milost a všemohoucí, který svou předvídavostí uspořádává všechno hladce, ze této pobožnosti, která nikdy neopouští žádného věřícího bez své nebeské pomoci, jednou se rozhodl ohlednout si, podpřít a dokonce poctit lidi z Caravaggia Zjevením Panny Marie Boží Matky.

V roce od narození Pána na den 26. května v páté hodině večerní se stalo, že žena jménem Giannetta ze vesnice Caravaggio, ve věku 32 let, dcera Pietra Vacchieho a manželka Francesca Varoliho, známá všemi pro své ctnostné zvyky, křesťanskou pobožnost a její upřímně čestný život, byla venku za vesnicí podél silnice do Misana. Byla úplně zamyšlena nad tím, jak by mohla domů přivést svazky trávy, které přijela kosit pro své zvíře.

A hle viděla jdoucí shora a zastavující se přímo vedle ní krásnou a úžasnou Paní majestátní postavy, milé tváře, vznešeného vzezření a nepopisitelné krásy nikdy si nemyslené, obléčenou do modré sukně s hlavou zakrytou bílým závojem.

Zaskočena takovým vznešeným zjevením urozené Paní, ohromená Giannetta vykřikla: "Panno Maria!"

A Paní jí okamžitě řekla: "Neboj se, dceři, neboť to jsem já. Zastav a klekně v modlitbě."

Giannetta odpověděla: "Pane, nyní nemám čas. Moje koně čekají na tuto trávu."

Potom nejblahoslavenější Panna mluvila k ní znovu: "Nyní uděj to, co od tebe chci...."

A tak říkaje položila ruku na Giannettino rameno a přivedla ji na kolena. Pokračovala: "Poslouchej dobře a pamatuj si, neboť chtěji, aby jsi to sděloval všem kam jen můžeš ústy svými anebo necháš říkat toto...."

A se slzami v očích, které podle Giannettina svědectví vypadaly jako lesknoucí se zlato, přidala:

"Všemohoucí Nejvyšší Syn můj zamýšlel zničit tuto zem kvůli neprávosti lidí, protože každým dnem dělají více a více zlo a padají od hříchu k hříchu. Ale já sedm let prosila svého Syna o milost za jejich hříchy. Proto chtěji, aby jsi řekl každému jednotlivci, že by měli pěstovat na chleb a vodu každý pátek k poctě mého Syna, a po večerních modlitbách z úcty ke mně slavili každou sobotu."

"Ten půl dne by měli věnovat mně vděčně za mnohá a velká milosti, jež jsem pro svého Syna zprostředkovala."

Paní Panna řekla všechna tato slova s otevřenými rukama a jako by byla trápena. Giannetta řekla: "Lidé mi neuvěří."

Nejmilostivější Panno odpověděla: "Vstaň, neměj strach. Zprávaš to, co jsem ti nařídila. Potvrdím tvé slova tak velkými znameními, že nikdo nebude pochybovat o tom, že jsi pravdu řekl."

To říkajíc a udělávajíc nad Gianettou znak kříže, zmizela z jejího pohledu.

Nahněda se vrátila do Caravaggia, kde Giannetta vyprávěla vše, co viděla a slyšela. Proto mnoho lidí - věřící jí - začalo navštěvovat to místo a našli tam pramen, který nikdy předtím nikdo neviděl.

K tomuto pramenu pak přišlo několik nemocných lidí, a poté v stále větším počtu, důvěřující síle Boha. A šířilo se to, že nemocní odcházeli osvobození od nemocí, jichž trpěli, díky zprostředkování a zásluhám nejslavnější Panny Matky Boží a našeho Pána Ježíše Krista.

Jemu, Otci i Duchu Svatému buď chvála a sláva vždycky pro spásu věřících. Amen.

Slzy V Jejích Očích, Rukama Otevřenými Jako By Trápena

Pláč Panny Marie v Caravaggu, stejně jako zpráva, na kterou by se mělo namítat dlouho, byl téměř nikdy zdůrazňován. A přesto Giannetta zachytila a zapamatovala si ty slzy a tu trápnost Matky Kristovy: Panna mluví se slzami v očích. Pravda je, že vypadají jako lesklé zlato pro ni, ale to proto, že nemohou nezasáhnout ji. S otevřenými rukama a jako by byla trápena, svěřuje Panna svou bolest i zároveň své zprostředkovávající soucit Gianettě. Bolest Panny je bolest jejího Syna, vyvolaná až k hrozbě potrestání pro hříchy lidí, jak v Evangeliu: "...jestliže neuděláte pokání, všichni stejně zahynete" (Lk 13:3, 5).

A bylo to důvodem, pokud si uvědomíme ty roky bouřlivé historie pro Církev a násilnost těch časů, jež se odehrávaly na samotné půdě Caravaggia.

Co se týče politické situace v území Gera d'Adda, máme si pamatovat, že nepřátelství mezi benátskou republikou a Vévodstvím Milánským bylo znovu rozžhaveno již od začátku roku 1431. Caravaggio by tak představovalo klíčové spojení těchto pro několik let po celém 15. století. Mezi lety 1432 až 1441, mezi 1448 a 1453 se Caravaggio střídalo pod vládou Milána a Benátek a bylo scénou bitev, příměří, vyjednávání "kapitol" na obou stranách, jež by umožnila jeho obyvatelům přežít. Mír, paci, byly nebezpečné. Gera d'Adda zůstala s Milánem v relativním míru až do roku 1499. Potom se ještě asi deset let vrátí pod Benátky.

Svatyně Se Zdrojem

Zdroj, Jež Nikdy Neviděl Nikdo Předtím

"Panna Maria u pramene" se dnes označuje jako Caravaggiova svatyně. Po mnoho století však bylo toto místo a kostel Zjevení nazýváno "Santa Maria alla fontana." A tento způsob psaní měl přesný důvod.

Mazzolengo louka byla součástí rozsáhlé venkovské krajiny okolo Caravaggia a určitě nebyla v "neobdělávaném suchém divočině...vědět, že zde není ani pramen ani jiný zdroj vody," jak začíná psát historik té doby Paolo Morigi ve své Histoii z roku 1599. Záporka pochází ze zpravodaje zástupců Caravaggia přenesena do "lettere patenti" Antonia Aleardiho, generálního vikariáře biskupa Venturina: Panna Maria se objevuje na místě zvaném Mazzolengo, kde byl a stále je pramen; objevuje se jen "blízko" (prope fontem) něj, takže místo lze dobře identifikovat, ve vzdálenosti několika desítek kroků.

Obyvatelé Caravaggia věděli, že na cestě do Misana v krajině "al Mazzolengo" je velký, dobře identifikovaný pramen a že tyto země, stejně jako mnoho jiných v oblasti, jsou bohaté na pramene.

Giannetta kose trávu na těchto pozemcích, ale tam, kde se Panna Maria jí objeví ten den, není žádný pramen ani nebyl vidět. Proto lidé, kteří tam přicházejí, najdou "pramen, který ještě nikdy neviděli." A jen proto, že ti, kdo se v této vodě koupají, jsou uzdraveni ze svých nemocí, ten pramen se stane "svatým pramenem." A jen proto, že legendární nevěřící, kdo do něj hodí suché dřevo s naději, že nějaký důkaz nebo vyvrácení tvrdění o Zjevení přijde (jako apoštol Tomáš: "...pokud neuvidím...pokud nemám dotknout rukou...nebudu věřit"), vidí ho proměněný v kvetoucí výhoněk, ten pramen mu potvrdí jako "pramen zázraků."

Ale jak ukážeme těm, kteří běží vidět, kde se Panna Maria objevila? Řeknou: "u pramene." My však musíme ujasnit, že i patnácté století lidové jazyky také uváděné v oficiálních latinských dokumentech Santa Maria alla fontana je třeba číst tak, jak to vyžaduje původní latina; totiž aby nám sdělila, že kostel Santa Marie se nachází jdoucí po cestě do Misana na Mazzolengo louku blízko (ad) pramene. Tento výklad vysvětluje bez jakéhokoli nucení, ale spíše na spolehlivém základně konfigurace míst, každé tvrzení nebo údajný rozpor v příbězích o události 26. května ohledně... dvou zdrojů.

Vnitřek svatyně

Znak Vody a Evangelium

Na svůj vlastní způsob pramen zázraků přítomný zde a nyní evangelium. To bylo dobře pochopeno již od počátku starými svědky, kteří "zaznamenali" uzdravení s evangelijní frazeologií: "Adi výše (10. srpna 1432). Stefano, syn Gabriella di Zenalij di Trevì (Treviglio), čtyřletý, nikdy neměl schopnost chodit, jak svědčila jeho matka, ale hned po tom, co byl umyt v Pramenu, šel sám na nohy bez jiné podpory.

Znak vody doprovází dějiny lidu Starého i Nového zákona a charakterizuje mnoho svatyní, kde se zjevil Matka Ježíšova. Nezmarně byla její přítomnost "rozhodující", když Kristus vykonal první ze svých znamení, proměňujíc vodu na víno. Skrze vodu také prováděl uzdravení těla i duše. Hřích světa je omýván vodou a krví, které tekly z jeho probodnutého srdce, a darem Ducha ti, kteří se narodili znovu ve vodě křtu, jsou generováni k novému životu.

Když nemocní přivádějí na nádvoří svatyní a nechávají je projít u Posvátného pramene modlit se za své uzdravení; když davy putují do tohoto místa v pouti, aby čerpaly z pramenů milosti co nejvíce hmotné; když oddanost říká věrným lidem prosit "cokoli" od Ježíše, přiměje intercesi Blahoslavené Matky (. ... "Nemají již vína!"!), s důvěrou, že to udělá, lze říci, že se skláníme k sentimentálním a neracionálním formám víry a jenom hledáme útěchu v modlitbě?

Zde Ježíš stále prochází prostředkem lidstva, působíc "mocí Ducha" ve studni živé vody, žijící i když je záhadně přítomen pod eucharistickým znamením.

A když se stávají milosti obratu srdcí a uzdravení od tělesných nemocí při setkání davů s Ním, stále to je skrze znamení a prostřednictví Kristova ztělesnění, znovu a v pokračování "roku milosti Páně", že se nabízí možnost přiblížit se a dosáhnout v Pánu Ježíši jedinečného daru Boží milosti.

Znak vody však kromě potvrzení důvěryhodnosti Gianettina svědectví je vyjádřením uzdravující moci Boží milosti, která působí skrze Mariinu intercesi po jejím zjevení.

"Lidé mi neuvěří," řekla Gianetta.

Ale nejmilostivější Panna odpověděla: "Vstaň, neměj strach. Zprávaš to, co ti jsem přikázala; potvrzuji tvé slova tak velkými znameními, že nikdo nebude pochybovat o tom, že jsi mluvil pravdu." ... A po udělení znaku kříže nad Gianettou zmizela z jejího pohledu.

Tak znovu vypráví text starého záznamu. "Velká znamení", která potvrdila poselství: jsou tak zdrojem nikdy předtím neviděným; nemocní osvobozeni od nemocí, jichž trpěli.

Procesí se scénou zjevení

Evangelium volá k obratu

Ačkoliv byly různě ilustrovány, dějiny a tradice, úcty a umění, které svatyni Caravaggio proslavil po staletí, jak překvapující to může znět, poselství Zjevení je téměř zcela ignorováno a navíc zůstalo bez komentáře.

Pravda je, že bylo předáno nám v podobě a literárním žánru, který již není naším kulturou, ani teologickou kulturou. Ale podivuhodné je to, že i ve staletích minulých zdá se, že pozornost a úcta vyvolaná událostí 26. května 1432 byla více zaměřena na "pramen zázraků" než na slova Panny Marie k Gianettě.

Jaká slova? Slyšme je znovu v překladu co nejvěrnějším textu starého "autorizovaného" záznamu, který nám předali z akt biskupské pastorační návštěvy Speciana:

"Poslouchej dobře a zapamatuj si. Chci, abys hlásil tam, kde jen můžeš, nebo aby bylo oznámeno tohle: Nejvyšší Všemohoucí můj Syn měl zničit tento svět kvůli neprávosti lidí. Číní špatné stále více každý den a padají od hříchu k hříchu. Ale sedm let jsem prosila svého Syna o milost pro jejich hříchy. Proto chci, abys řekl všem bez výjimky, že by měli pěstovat post na chleb a vodu každý pátek na počest mého Syna...."

Mimo slovní obálku a vyjádření používaná, zpráva v své podstatě je stejná - nakonec to nemohlo být nic jiného - co rezonuje od Starého zákona k Novému zákonu, od jednoho prorockého svědka k druhému soustředěnému v Ježíšově volání, "Kajte se a věřte evangeliu... Přišel čas spásy... Království Boží je naplněno."

Mimo kulturní a literární vrstvu, objektivní analýza slov Caravaggiovy Zjevení v jejich podstatě a střídmosti tak nás vede k jedné zprávě, "Kajte se a věřte evangeliu," jako by Matka Spasitele chtěla zde objevit se, aby opakovala v tom čase a pro všechny doby své poslední slova zaznamenaná evangelistem Janem: "Čněte, co on říká."

I když doprovázen předzvěstími a hrozbou trestu - Syn Boží sám, když přišel mezi lidi, nemlčel o prorockém výzvu "tvrdosti srdeční" a nadcházejícím soudu pro ty, kteří se neobracejí - je to stále volání k obratu radostně doplněné slibem milosti již udělené hříšníkovi, který se kají.

Nebylo by také považováno za zastaralý volání ke postu a zbožným praxím. Křesťanský život stejně jako neustálá konverze je i umrtvující pokání; a víra, podřízená své esenciální čistotě, se nestydí vyjádřit v náboženství, které je oblečeno do proměnlivých forem v rozmanitosti kultur a dob.

Někdo má strach z toho, že důležitost přisuzovaná zprávám Zjevení Panny Marie nebo samotné Panně Marii jako poselce, či jejími šťastnými vidoucími hrozí zkreslit a zamračit ústřední roli Ježíše Krista a Církve, snižovat potřebu věřit evangeliu v jeho radikální celistvosti tím, že směřuje myšlení spíše k pravdám a zjevením, které nejsou nutné pro spasení. Ale to je právě rozlišovací znak mezi pravými a údajnými zjeveními: autentická zjevení oživují evangelium; Marie a svatí vedou k Bohu a jeho poslu Ježíši Kristovi, jedinému spasiteli lidstva.

Ne jen v době Ježíšově, ale i v době Církve - pro nás je to naše doba - matka Kristova zůstává svěřena misi připravovat lidi k příchodu Pána. Marie, typická postava křesťanské komunity sama "prorok nových dob," je matkou s Církví a v Církvi také druhého příchodu Ježíše ve slávě. S Církví a v Církvi "poutníkem na zemi" Marie je uvnitř lidu Božího, který vede celé lidstvo k setkání s Kristem.

Svatý Jan Pavel II navštívil svatyně v červnu 1992

Sabbat Vděčnosti

"Chci, abys řekl," pokračuje starý záznam, "...že po večerní modlitbě by měli každou sobotu slavit v úctě ke mně. Ten půldenní den by ho věnovali mně za mnohá a velká milosti, které obdrželi od mého Syna prostřednictvím mé intercece."

Až se Panna zjevuje a prosí o modlitby, co se od té doby děje jinak než u prvních žáků? "Všichni byli pilní v modlitbě a jednotní, spolu s některými ženami a Marií, matkou Ježíšovou, i s jeho bratry." Místo k modlitbám a oslavení sabatu věnované vděčnosti tomu, kdo se za "sedm let" postavil, nepožádala Comparsa u Giannetty. Avšak Caravaggio komunita si myslela, že stavba domu pro modlitbu a místo pro hostování nemocných a poutníků je nejreálnější svědectví vděčnosti za obdrženou milost. Její zástupci tedy požádali biskupa o povolení postavit kostel a nemocnici: událost Zjevení rozkvetla v modlitbách a pracovité lásce.

Takže pro ty, kteří přijmou zprávu Zjevení ve své celosti i následcích, volání k obratu je pozvánkou ke víře v Boha, který spása, a ke víře, která mění životy. Ne intimistický útěk do strachu a pesimistické duchovnosti; ne jen návrat k náboženským praktikám, ale vášeň pro budování Církve ve světě, avšak s centrem obnoveným na trpících, nemocných a chudých v Boží domově i lidské společenství.

Plodem návratu k Bohu a života lásky ke sousedovi je radost, oslava. "Milost obdržená" skrze Mariinu přímluvu spravedlivě vyžaduje vděčnost; která však není čistou povinností, ale radostí. V Svatyni nelze opomenout zpívat Magnificat "za milosrdenství, které z generace na generaci se táhne nad ty, kdo mají svatý strach před Bohem"; nelze opomenout "oslavit" nalezení těch, kteří "byli ztraceni" a vrátili se do domu Otce.

Pokud Mary, matka, spolu s Ježíšem a žáky účastní svatbu, nechybí "dobré víno uchované až nyní."

Pohlednice ze Svatyni z roku 1948

Některé Zázraky

Jak každá svatyně, i Caravaggio má svou vlastní historii milosti. "Historické" zázraky jsou připomínány poutníkům v podzemí Svatého Pramene, třicet metrů dlouhém s pěti celami. V poslední cele je velký mramorový bazén ze sieny, kde si poutníci mohou čerpat požehnanou vodu. Mezi zajímavými epizodami je "výzva Graziana". Jistý Graziano, nesvědčící, chtěl vyzvat místo, kde Mary postavila své nohy.

Vzal suchou větvičku a okamžitě ji viděl pokrytou kvítky a listy.

Další epizoda je ta o Domenicu Mozzacagnovi. V roce 1520, obviněn z loupeže, měl být sťat; ale sekerka katova několikrát padající na jeho krk mu ani nepoškodila kůži. Bylo to 26. května a dav ho oslavoval jako zázračně zachráněného.

Ve večer 9. srpna 1650 se zde setkal nějaký poutník s jeho archiválcem, který za ním běžel a chtěl jej zabít. Nešťastný hledal únik v chrámu, který byl tehdy zavřen. Vzvolal ochranu Marie, zámek dveří se zlomil a umožnil útočenému člověku bezpečně postavit se k nohou sochy Panny po tom, co se dveře okamžitě uzavřely za ním.

Modlitba k Panně Marii z Caravaggio

O Nejsvětější Panno z Caravaggia,
nevyčerpatelný zdroj milosti,
ze starobylého a ctihodného úcty,
v tento den, kdy slavíme Vaše zjevení,
prosíme, aby naděje
každého, kdo se obrací k Vám,
nebyla zklamána,
a nikdo nezbude bezodpovědně modlit.
Panno Caravaggia, prozvi nás
O Nejsvětější Panno z Caravaggia,
aby v Vašem chrámu
a skrze Vaše zastupování slepé
mohly vrátit se k světlu víry,
váhaví a lenivci na křesťanské cestě
naučili rychle kráčet cestou božských přikázání,
aby hluchá uši otevřela božským učením,
aby ti, kdo jsou mrtví hříchem,
mohli vrátit se ke skutečnému životu,
kde je světlo mysli a pokoj srdce.
Panno Caravaggia, prozvi nás
Kdokoli se obrací k Vám prosíc o pomoc,
O Marie, naše nebeská patronka,
aby jsme byli silnější ve víře,
pevněji v lásce a tak horlivě milující, že,
nepodlehnuvši pokušením zla,
nikdy neskloníme od správné cesty,
O milostivá, O smilovná, O sladká Panno Marie.
Panno Caravaggia, prozvi nás.
Amen.