Tuto ráno mě navštívila svatá paní oblečená do bíla. Řekla: „Pojď, ukážu ti něco, co ještě nevíš.“
Vedla mě na nebeské místo, kde jsme vstoupili do zahrady. Řekla: „Podívej se na malé děti.“ Protože jsme byli trochu vzdáleni, nemohla jsem je dobře vidět.
Když jsme se přiblížili, svatá paní nehotačně položila bledě růžovou látku, podobnou plátnu, na to, co vypadalo jako lavice, a tak skryla malé děti před mým pohledem.
Zeptala jsem se jí: „Můžeš je odhalit, abych viděla děti?“ Bylo jich tisíce.
Odpověděla mi: „Ne, jsou skryty. Nemohu je ještě odhalit. To je jejich ochrana. Musím je chránit a o ně pečovat. Čekají.“
Zeptala jsem se jí: „Na co čekají?“
Odpověděla mi: „Musí čekat, až Pán bude k nim milostivý.“
Řekla jsem: „Jsou tak sladké a malé. Ale nic neudělaly. Jsou tak nevinné.“
V tu chvíli pochopila, že tyto malé duše všechny zemřely bez křtu.
Svatá paní řekla: „Ukazuji je ti, aby ses za ně modlila a osvobodila je a nabídla Pánu.“
Modlila jsem se za každého z nich a všechny nabídla našímu Panu Ježíši, abychom byli k nim milostiví.