Přichází sv. Tomáš Akvinský. Říká: "Chvála Ježíši. Moja sestře, toto je celé a souhrn posvěcení – důvěrné sebezapření Božské vůli Boha v každém přítomném okamžiku. V této důvěře je láska. V tomto sebezapření je pokora. V lásce, pokoře a shodě s Boží vůlí je sebezřeknutí."
"Duše, která usiluje o posvěcení, musí úplně sebezapřít to, co chce ona sama za to, co chce Bůh. Dá Bohu místo v srdci a vykoření sebe samého. Nemůže ten, kdo je sebevědomý, dosáhnout výšin tohoto sebezapření, neboť vše vidí z pohledu toho, jak ho to dotkne. Hledá vlastní prospěch ve všem. Víru má v sobě více než v Bohu, protože jeho láska k Bohu je nedokonalá. Jeho existence otáčí kolem svého vlastního blaha a ne o tom, co Bůh chce od něj."
"Duše, která usiluje o posvěcení, však snaží se přijmout vše jako z Boží ruky. Vidí Boží vůli ve všech situacích. Rozumí tomu, že Bůh s ním pracuje a táhne ho k posvěcení. Proto nevidí Boží vůli jako ostrý meč, ale jako zářivý paprsek světla osvětlující cestu, kterou je povolán jít."
"Nepoměrná sebe-láska nemůže vybrat Boží lásku, neboť se obě protikladají stejně jako tělo proti duši. Ale tato Zpráva Komnat Sjednocených Srdcí volá každého, aby si sundal staré a oblékl nové. To je podstata posvěcení."