Sv. Tomáš Akvinský přichází. Říká: "Chvála Ježíši. Dnes jsem přišel mluvit s vámi znovu o svatosti. Velmi často je to jediné, co blokuje cestu ke svatosti, a to je závistné srdce. To je proto, že lidé obecně neuznávají tuto formu zla ve svých srdcích a tedy ji nevykorenují."
"Závisť je jen další forma sebe-lásky. Duše, která je seberealizující, je zabrána naplňováním jeho vlastních potřeb duchovně, tělesně a emocionálně. Je podvratně plná touhy být nejkrásnější, mít nejlepší oblečení, nejlepší dům, nejlepší rodinu, nejlepší pověst. Často lze závisť identifikovat skrze ambiciózní duch."
"Typ závisti, který je pro Ježíše nejurážlivější, je duševní závisť. Osoba chce, aby všichni věděli o milostech, které obdržuje, jako by byl autorem každé milosti a jako by si je zasloužil."
"Ale závist přejde přes touhu mít nejlepší. Závisť chce to, co má jeho soused. Nesmíří se na štěstí svého souseda - tělesné, duchovní nebo emocionální, ale chce si vše, co má jeho soused pro sebe. Tak vidíte, ambice přechází v lhostejnost a lhostejnost do žárlivosti."
"Ale kořenem všech závisti je stejná sebe-spálající láska, která je kořenem všeho hříchu. Pokud tato sebeabsorpce zůstane neovládaná, galopuje jako divoký kůň držící srdce v zajetí, zaručující duchovní zkázu."
"Duše, která podléhá závisti, nerozumí své pozici před Bohem. Pokud by to udělala, přijala by Boží vůli v přítomném okamžiku a žádala si o nic více - ani méně - než tento díl pro sebe."