Má milovaní děti,
Jste více moji dětmi než vaši rodičů; miluji vás, jste mé, a na nebi budete plně dětmi mého Nebeského Otce, mé bratry, a nadpřirozená rodina bude váš pravý rodinný kruh. Na nebi budou vaši zemští rodiče vaší bratrům v Bohu, a všichni budete ctít mě jako svého nejkrásnějšího Spasitele a Vykupitele, mého Staršího Bratra, nejlepšího mezi vámi, a nikdy nepřestanete mě napodobovat, být mi rovní, zatímco mě zvedáte k nebesům.
Jsem opravdu váš Bůh, a ponížil jsem se, abych byl jako vy, člověk, i když jste můj Stvořitel, jediný všemohoucí Bůh.
Jsem váš Bůh, a říkám to znovu, protože vy, mé stvůrení, skláníte se ke mně jako k rovnému; obracíte se na mě neformálně, s úctou, samozřejmě, ale nebude jste se obracet na papeže nebo svého krále neformálně. Katolická víra vám učí: (1. a 2. přikázání) „Budete ctít a milovat jednoho Boha dokonalě“ a „Respektujte jeho svaté Jméno, vyhýbejte se blasfemii a klamným přísahám.“ Co je úcta, co je respekt? Úcta se projevuje kultem latrie, to jest formou uctívání rezervovaného pouze pro Boha; zaslouží si tedy obrovskou úctu, vhodný postoj a jazyk odpovídající jeho neporovnatelné Veličenství.
Má nejmilovanější děti, zanechávám tuto výpověď pro vaše meditace; uvažujte o ní, zamyslete se nad ní, podívejte se, jak můžete být lepší než jste, mluvte ke mně respektivněji než děláte, sloužit mi jako nejlepší služebníci by sloužili nejlepším Pánům — nejlépe, ano, ale také Nejmocnějšímu, Nejsprávějšímu a Nejveličenštějšímu.
Ano, moji děti, uvažujte o tom, že klečíte před Králem králů a že jste tak malí, že si ani na okamžik nemůžete představit, že byste s Ním byli srovnatelní — vy, kteří jste tak malí, tak skromní — a přesto ano, to jste vy, kdo stojí před Něm, ale On je nad vás tak výše postavený, že si nesmějí ani slovo vyslovit. A přesto On vám rozprostře své ruce, utišuje vás, usmívá se na vás, stává se malým, aby vás neohrožoval; ale vy, vědíce, kdo je On ve skutečnosti, zůstanete úctivý a plný divu, a nikdy nepřeстанete cítit svou malost vedle Jeho Dokonalosti.
Meditujte nad tím, moji děti, má maličkí bratři, a vezměte si za příklad svaté, kteří zanechali mnoho spisů. Byli s Ním v určité míře známi; byli si stále vědomi velké rozdíl mezi božskou Dokonalostí a svou lidskou malostí, svými chybami, své potřebě po Něm, neboť bez Něho nebyli nic. Všechnu svoji sílu čerpali od Něj, jejich znalosti byly od Něj, i jejich moudrost; všechny své dary dostávali od Něj a jejich úcta k tomu nejvýjimečnějšímu Pánovi naplňovala je respektem, závislostí, uctíváním a stálým pocitem Jeho přítomnosti.
Je pravda, že Svatá katolická církev vždy výchovala své děti v tomto duchu uctívání a dávání přednosti všemu, co se týká Boha, ale od Druhého vatikánského koncilu vedoucí církve povzbuzují věřící k hledání zdánlivě větší blízkosti s Všemohoucím Bohem až do té míry, že tupí tu potřebnou úctu a tu podstatnou jemnost ve vztahu mezi Nadřazeným a Podřadným, a Pán byl příliš často brán lehce, jako rovný, a pak, jak se zvyklost upevnila, již nebyl viděn jako nekonečně Odlišný od obyčejných smrtelníků. Věřící si příliš často sedí během mše; zapomínají kleknout, což je postoj uctívání; berou Nejsvětější Eucharistii do rukou, zatímco Pán řekl v ranních hodinách svého Zmrtvýchvstání Marii Magdaléně ve zahradě poblíž hrobu, kde již nebyl: „Nechcej mě dotknout.“
Věřící — vy, moji děti, kteří jste součástí mých věrných — neměli by Nejsvětější Eucharistii brát do rukou. To říkám znovu a znova: ruce, které nebyly pomazány svátostí svatého kněžství, nemají oprávnění dotknout se Svaté svátosti Eucharistie. Tuto autoritu mají pouze kněží, a věřící nesmějí zaujmout jejich místo; a ti z nich, kteří Nejsvětější Eucharistii předává věrným, jsou na špatné cestě.
Jsem Bůh, a i když jsem se stal člověkem, neztratil jsem žádnou ze svých atributů. Jsem váš Bratr; tahám vás k sobě, a budete dokonalí Můj na nebi, kde si užíváte všech atributů mé Božství. Na nebi budete dokonale jako já jsem dokonálý; podílíte se na mém Božství, a stvořil jsem vás pro nebe. Na nebi dosáhnete Cíle svého existence, a pohledete se na svůj pozemský stav tak, jak dub pohleduje na svou žalud.
Snažte se napodobovat mé ctnosti — mou trpělivost, mou laskavost, mou pokoru — a uvítám vás do svého nebe s Laskostí Boha pro jeho vlastní. Vaše přítomnost na zemi, místo přípravy daleko od reality, pro kterou jste byli stvořeni, je nutná, a zůstávám s vámi skrze Svatou Eucharistii, abych vám dal sílu svatosti, sílu mého Života uvnitř vás, se všemi jeho kvalitami, všechny své ctností a všechno jeho životní síly.
Tento týden je Týden mé Strasti; žijte ho plně, v unii se mnou. Evangelia jsou pravdivá, ale nezdůrazňují všechny utrpení, ponižení, obscenity a posměchy, kterými jsem byl nevinnou Obětí během těch nekonečných hodin nespravedlnosti a krutosti, které na mě uvalily.
Tento týden je nejdůležitější týden v roce; modlete se za svět, který je tak lhostejný, za vaši odpadlickou zemi a za mnoho nevěřících, kteří neví nebo zapomněli, co stojí na hranici během této Svaté neděle. Moje Strast se opakuje každý rok, protože každá Mše je obnovením v váš čas toho, co se stalo před dvěma tisíciletími, a každý týden Strasti je obnovou v váš čas té svaté Oběti nabídnuté Bohem Bohu pro odpuštění vaších hříchů a vaše přijetí do nebe.
Nezůstávejte neutrální; nabídejte se Bohu se mnou; zapomeňte na sebe, jako jsem zapomněl na sebe; a klíčové slovo této Strasti je to, co řekl ženám v Jeruzalémě, které plakaly, když mě viděly trpět, procházet před nimi nesoucí svůj kříž: “Neplačejte pro mne, ale plačte za sebe a vaše hříchy!”
Vaše posvěcení je moje starost; vaše láska k bližnímu je nutná, abyste to dosáhli, a požehnávám vás, mé nejdražší děti, i vaše milované, ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého †. Amen.
Váš Pán a váš Bůh
Zdroj: ➥ SrBeghe.blog