Úterý 25. dubna 1995

Vize

Viděla jsem sebe jako malé děvče. Skákala jsem podél venkovské cesty. Najednou se potkla o kámen na cestě a spadla. Viděla jsem Pannu Marii, jak přichází a zvedne mě a odtřeše. Řekla mi, abych pokračovala dál po stezce a ukázala mi směr. Bylo mi řečeno vnitřním hlasem: Stezka je cesta svatosti skrze Boží lásku. Kámen je lidský závist. Potkla jsi o něj, protože si na chvíli odvedla oči od stezky v přítomném okamžiku. Ale vidíš, Panna Marie tě neodklonila zpět nebo ti nepřikázala začínat znovu od počátku cesty. Povzbudila tě k pokračování dál – jen upozornila na to, aby jsi byla svatá v přítomném okamžiku a držela oči na stezce, kterou ti volá. Jestliže je tak milostivá vůči tvým selháním, i ty musíš odpustit ostatním jejich závisty.