Marcoši, já jsem anděl Melin! Přicházím říct, že pravá úcta k svatému Josefovi je plná a celková obětavost, to znamená, že duše se vzdává a žije zcela závislou na sv. Josefovi, vždy hledaje u něho milost být věrný Pánu a ve všem očekávat od něj nadpřirozené světlo Boží Providence; činí duši důvěřovat sv. Josefovi a ne sám sobě, aby vytrvala až do konce; činí duši nedůvěřovat sama sobě a prosit bez přestání o milost sv. Josefa, aby byl věrný Pánu a Matce Boží; činí duši zcela závislou na tomto dobrém Otci, aby pokročila v obratu a spáse. Duše, která ji má, hledá u sv. Josefa ve všem: v pochybnostech, při rozhodování, při překonávání pokušení, při vykonávání práce, při řešení problémů, při nesení utrpení, při práci. Duše, která tuto úctu má, je vždy spojena se sv. Josefem duchovními vazbami, které ji činí schopnou svatých skutků, které jsou velice milé Nejvyššímu. Nakonec tato úcta činí duši překročit zem a vstoupit do nebe, to znamená žít povznesenou nad všechen zeměský a nízký život, žít ponořena v podstatě Boží Lásky. Blahoslavená je duše, která tuto úctu má a ví ji udržet, neboť bude žít jako vyvolená květina a oblíbená holubice sv. Josefa, chráněna jím a krmena v mystických nitrech jeho Srdce! Marcoši, pojď vpřed! Odvaha! Miluji tě a budu po tvém boku! Zavolej na mě! Modli se ke mně! Posel růžence, dopředu! Vyvolený! Mír!
(Zpráva-Marcos) "Potom mi mluvil, požehnal a zmizel.