Synku, abys zachránil hříšníky, musíš umět přijmout zklamání bez toho, aby ses nikdy neztratil a měl odvahu jít k Pánu. Když se necháš přemoci a udusit zkouškami, učiníš krok zpátky. To je lstivost ďábla, který chce zabránit tomu, abys šel cestou dokonalosti. V tomto čase zkoušek mě volaj a já budu ta, která tě bezpečně provede skrze zkoušky života.
V tomto světě se žije v neustálém boji. Člověk bojuje proti sobě samému, to jest, bojuje proti svým vlastním instinktům a vůli, protože je ještě tělesný spíše než duchovní. Aby následoval inspirace a Boží milost, musí člověk bojovat proti všemu, k čemuž se cítí přitahován a co uspokojuje jeho požádání, umět odříct se a obětovat svou vlastní vůli. Takto Pán očistí a dá mu sílu překonat každou slabost a sebe-lásku, naučí ho hledat to duchovní a to, čím roste v svatosti.
Mnoho duší se nemůže osvobodit od světa, od hmoty, protože jsou plné marných úmyslů a světských myšlenek, které je vedou k zkáze a hříchu, neboť ďábel je naplnil a rozkládal svým jedem. Nutno bděti a modlit se, abychom překonali každé zlo.
Bojuj a vítěz! Měj svůj pohled spojený s mým, a tak poznáš, kam jít a co dělat. Blahoslovi tě: ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!
Promluvil jsem s Pannou a položil jí několik otázek o svém životě a misi. Zeptal jsem se ji, aby zůstala trochu déle, a ona mi odpověděla. Jak je laskavá. Řekla mi:
Říkala ti, že tě postavím na pravici svého Syna Ježíše, a nikdo tebe odtud neodstraní, protože můj Syn to dovolil a přikázal mi, abych nad tebou stále strážila a pomáhala v každém. Povolila ti držet ve svých rukou svůj žezl, neboť já, Královna nebes a země, jsi určen k velkému poslání, poslaní, které ti bylo svěřeno příkazem toho, kdo je Pánem nebe i země, Stvořitelem všech věcí, tomu před nímž se skloní každé koleno na nebi i na zemi a v podsvětí. Neboj se nic. Kdybych ti řekla, že tě postavím na pravici svého Syna, kdo by tebe odtud mohl odstranit, když je vůle Všemohoucího, aby jsi tam?
Pán chce, aby jsi byl světlem svítícím mezi mladými. Malí děti, máte krásné a důležité poslání k vykonání. Pán vám ve těchto posledních časech přidělil úkol vést dnešní mládež ke své milostivé srdci. Vaše snění v minulosti bylo předzvěstí budoucího vidění, vaší mise. Bůh na vás pohleděl velkou milostí a vybral vás. Zachraňte mladé pro něho svědčením s nadšením, láskou, oddaností, celou svou silou jeho milostivou lásku všem jim. Ať vaše život svítí stále jasněji ve svatosti a milosti, aby se z toho vyhodnocovali všechny mladé lidé od vaší duchovní růstu.
Modli se, modli se, modli se a poděkuj Pánu, který vás povolal být tím, kdo bude vést mládež svého času ke slávě jeho království. Pokud necháte, aby vám vedl Pán a umožnili jemu, aby ve vás působil milostivou láskou, mnoho mladých se obrátí a najdou cestu, která vede do nebe skrze vaše svědectví a věrnost k němu. Dosáhnete pro sebe i pro mnoho mladých mnoha milostí. Buďte pokorný, pokorný, pokorný a Bůh udělá v životě velké věci. Chce vás použít a učinit velkým znamením všem mladým, kteří se ničí zlem, aby všichni dosáhli milosti. Já jsem s vámi stále a skrze vaše modlitby naplním vás matčinskými požehnáními i ctnostmi, abyste byli více příjemní Všemohoucímu. Buďte v pokoji a přinesete tento pokoj všem mým nejslabším a nejslabším dětem. Požehnávám vás: ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!
(¹) Stalo se mi, když jsem jel do Itapirangy 12.05.97 pro procesí na 13. května. Byl jsem uvnitř autobusu linky Aruanã, který tam jezdí, a myslel jsem si, že v tomto měsíci budeme slavit den Panny Marie Fatimské i den Panny Marie Pomocnice křesťanů. Přišlo mi na mysl: Co když by jednou Panna Maria nechala, aby jsem držel její žezlo? Myslel jsem si to, když autobus vjížděl na silnici vedoucí do města Silves. Na určitém místě na této silnici se autobus zastavil a nastoupila chudá mladá žena s malým klukem v levé ruce a modrou deštníkem v pravé. Nastoupila bez jakýchkoli potíží po schodech. Mnozí matky v oblasti, když nastupují na tyto vysoké autobusy s dětmi na kolenou, stěží vystoupají po schodech, ale tato mladá žena vstoupila jinak než všechny ostatní, majestátně a s dojmem vyvolávající jemností. Nastoupil a přišel se sednout tam, kde jsem byl já, na místo vedle mého. Myslel jsem si: Možná tato mladá matka jede do města Silves! Autobus dorazil na autobusové nádraží v Silves a mnoho lidí vystoupilo, ale mladá žena ne. Myslel jsem si znovu: Možná jede do Itapirangy! Autobus opět vyjel a vrátil se stejnou cestou jako dříve. Pracně, nebo můžu říct, na stejné místě autobus zastavil a mladá žena začala připravovat k vystoupění. Co mě nejvíce zaujalo, bylo to, že nikdo nezdvihl ruku ke zastavení. Šofér zastavil a čekal, až mladá žena vystoupí. Předtím než vystoupila, podívala se na mne usměvaje a řekla: Tady, držte mi deštník v rukou a dám ho mi přes okno! Byl jsem překvapený a divil jsem se: Proč mi dá svůj deštník? Zda s ním šla nahoru i s dítětem, aby mohla sestoupit? Proč mi dala své žezlo do rukou? Když vystoupila, autobus okamžitě odjel a byl jsem znepokojený, protože její deštník měl já a nemohl jsem ho předat. Podíval jsem se ven a myslel jsem: Hodím deštník! A hodil jsem jej na silnici. Dál jsem sledoval oknem, jestli viděla parasol na zemi. Mladá žena přišla chodit tam, kde byl deštník, vzala ho ze země a stála tam na silnici a dívala se na mne, až jsem ji ztratil z dohledu kvůli vzdálenosti. V tu chvíli mi přišlo na mysl: To byla Panna Maria s Ježíškem! Odpověděla na mou prosbu a přijela nechat mě držet její žezlo v rukou, jak jsem si myslel a požádal!
Při zjevení 13. května v Itapirangě se zeptala Panny Marie, abych byl jistý, jestli to byla ona, kdo vstoupila do autobusu s dítětem, a řekla mi:
Ještě máš pochybnosti, synku. Neptal jsi mě, zda můžeš držet můj žezlo? No tak hleď, splnila jsem tvé přání a přijela s Synem, aby ti ho osobně předala do rukou. Řekni svým bratřím, že mnohokrát já i můj Syn Ježíš je navštěvujeme v jejich domech osobně, když jdeme prosit o trochu potravy a vody nebo nějaké pomoci, ale nepoznávají naše přítomnost, protože mají srdce uzavřena k Bohu a jeho lásce. Navštěvujeme všechny vy někdy, abychom viděli, kolik máte lásky a milosrdenství v přijímání a pomáhání těm, kteří to nejvíce potřebují, a mnozí ztrácí milosti nebe, protože nemilují, nepomáhají a nemají srdce otevřena Boží milosti.
To mě velmi dotklo. Byla to jedna z těch chvil, kdy mi Panna Maria zjevila jako chudá, prostá osoba, s dalšími lidmi vedle mne, kteří nepozorovali nic toho, co se dějelo nebo jaké bylo dění. Další věc, která mě zaujala, byla ta, že autobus zastavil v určitých okamžicích, aniž by někdo kdy řidiče požádal, aby ho zastavil. Panna Maria řídícího donutila zastavit tam, kde chtěla nastoupit a vystoupit, a on poslechl. Chválen buď Bůh se svou Blahoslavenou Matkou a svatým Josefem za vše to!