Sv. Tomáš Aquinas přichází. Říká: "Přišel jsem s chválou Ježíše, narozeného ztělesněného."
"Aby duše mohla stoupat po žebříku ctností stabilním krokem, musí mít obě ruce pevně upevněné na obou zábradlích--Svaté Lásky a Svatého Pokory. Když vystupuje, táhne se výše na každém boku, aby se dostal na další stupeň. Tato akce představuje hlubší závazek duše k lásce a pokoře."
"Popíšu vám milující, pokornou duši jako cíl, ke kterému směřovat. Taková duše umisťuje Boha na první místo, před sebe sama i souseda. Aby to udělala, její myšlenky, slova a činy jsou zaměřeny na uspokojení nejvýznamnějšího objektu své lásky. Skrze lásku k Bohu duše miluje svého souseda--vidí Boží stvoření v svém sousedovi. Pro lásku se snaží překonat neuspořádanou samolásku. Tato akce objímá pokoru."
"Pokorná duše považuje všechny ostatní za světsější než sama sebe. Vědí své místo před Bohem a snaží se Bohu potěšit. Nehledají chyby v druhých, ale hledají dobré. Jsou podřízeni Boží vůli ve všem a každým způsobem. Používají bohatství světa k proslavení Boha. Tak učiní, neberou ohled na náklady pro sebe. To znamená, že nezvažují, jak vše ovlivňuje jich. Jejich myšlenky, slova a činy jsou obraceny k Bohu, nikoli ke svému já a světu. V podstatě ztrácí se ze své paměti. Nezajímá je jejich pověst ve světě, ale pouze vztah s Bohem."
"Tyto zábradlí Svaté Lásky a Svatého Pokory nejsou vždy snadné udržet. Satan se snaží je pomazat svými pokušením, aby duše ztratila chyt. Jen s pomocí milosti ze Srdce naší Nebeské Matky může duše začít stoupání. Pokud by ruka poskočila z jedné strany nebo druhé, Panna Maria tam bude, umisťuje ruku--prst po prstu--zpět kam patří."