Jednoho dne, když byl můj malý syn Ježíš ještě dítětem, hral si a běžel za ptáky a sbíral květiny. Najednou se objevili někteří děti, synové farizeů a knězů. Pohledem plným opovržení na Mého Božského Syna a protože byli zlí, viděli ho s malými kvítky v rukou, strčili jej na zem a stoupali po květinách, dokud je všechny rozmačkali do země.Můj Božský Syn, plný Lásky a Trpělivosti, zeptal se jich:
Ti, kteří budou budoucí mučíči a ukřižovatelé mého Božského Syna, odpověděli mu:
(Děti farizeů): "Co ti to dělá? Zmlknout nebo uděláme ještě hůře!" Ježíš jim odvětil:
(Malý Ježíš): "Kdo takto zachází s jednoduchou, chudou a bezbrannou květinou, je schopen zacházet se svými sousedy stejně, neboť kdo miluje a je spravedlivý v malých věcech, bude spravedlivý i ve velkých." Odpověděli mu:
(Děti farizeů): "A teď, kdo si myslíš, že jsi, aby nám vykládal o spravedlnosti? My jsme synové učitelů zákona!" Ježíš jim řekl:
(Malý Ježíš): "Skutečně vám říkám, že jste a budete stejně slepí jako vaši rodiče!" Tak vzali kameny, aby je na něj házeli, ale stačila jsem se dostat tam včas a zabránit tomu zlu. Nechaly kameny na země a odešli s tímto slovem:
(Děti farizeů): "Jednoho dne umřeš! Jednoho dne budeš ukřižován pro TVOJI drzé slovo!"
Ty slova pronikla tak hluboko do mého Srdce, jako 'kopí', zranila ho a rozbila jej na kusy. Každý okamžik mého Života tato slova ozvěňovala v mojích uších jako pohřební píseň, způsobující krvácení bolestí... Řekni všem, synku Marce, aby ctili tento Můj Tajemný Bolest a já ti udělím Lásku a Milosrdenství mého Trpícího Srdce a srdce mého Syna Ježíše... Slibuju, že uděluji své Milosti míru, milosrdenství a lásky duším, které ctí, uctívají a šíří tento Můj Velký Matčin Bolest. Jdi, Marce, a oznám to všem mým dětem po celém světě".